Má v ČR šanci sociální marketing?
Zaujal mě kousek článku hospodářských novin:
Sociální marketing
Tento trend je založen na univerzální identitě a zvýšené důvěře, tedy fenoménech, které mezi neznámými uživateli sítě posilují. Jeden kreslený vtip, který se v roce 1993 objevil v časopisu New Yorker, hodnotil, kolik lidí vidělo internet v jeho počátcích. Obrázek ukazoval dva psy, z nichž jeden seděl u počítače, a doprovodný text říkal: „Na internetu nikdo neví, že jsi pes.“
Dnes jsou lidé v otázce osobní identity daleko otevřenější. Řada sociálních sítí, jako například Facebook, podporuje lidi, aby používali svá pravá jména.
V Číně vedla tato zvýšená vzájemná důvěra k vytváření virtuálních nákupních klubů zvaných „Tuangou“, a to především za účelem nákupu nákladných produktů, jako jsou automobily. Když si chce někdo koupit konkrétní model auta, vystaví inzerát na vývěsku s odkazem na skupinu se stejným zájmem, umístěnou na jiné stránce, jako je například populární portál QQ. Následně se on-line spojí skupina lidí, kteří všichni chtějí koupit totéž auto. Vedoucí skupiny poté zahájí jednání s prodejci, aby získal nejlepší možnou nabídku. Jakmile je obchod uzavřen, dostaví se členové dané skupiny k prodejci ve stejný čas a odeberou si zde svoje automobily.
Skupina zůstává nadále v kontaktu a diskutuje o svých autech s novými známými, využívá svého vyjednávacího vlivu při nákupu příslušenství, servisu atd. Stává se, že se takové nákupy někdy nevydaří – byl hlášen případ jedné téměř vzpoury u automobilového prodejce – ale ty jsou nakonec pro členy klubu většinou užitečné. Společnost Dell v Singapuru těží z tohoto fenoménu na základě svých stránek Dell Swarm, které povzbuzují lidi, aby získali další osoby pro nákup stejného modelu PC či laptopu, protože čím více je pro daný model kupujících, tím více klesá cena. Uvedené stránky disponují nástroji, které „sdílejí“ nabídky mezi sociálními sítěmi uživatelů a na Twitteru.
Čína má jinou mentalitu a trošku jiný počet obyvatel:) Kdovi kolik by se sešlo zájemců….
