Hrad Houska, brána do pekla

K hradu se dostaneme od Lípy tak, že odbočíme za Doksy v Oboře doprava. Projedeme Okny a v obci Ždár se dáme po červené značce znovu vpravo. V sezóně jsou však všude směrovky, takže si s trasou nemusíme dělat moc starostí. Parkuje se na louce asi půl kilometru od hradu. Vstupné je pro dospělého čtyřicet korun, pro děti polovic.
A teď to chce mít štěstí. Mít ho budeme, pokud nás bude provádět pan kastelán. Ještě na nádvoří, kde na nás vychrlí celou historii hradu a zámku, většinou nic zvláštního nepostřehneme. Možná ke konci, kdy se zmíní o pokusech Němců vyšlechtit zde čistě nordickou rasu či o posledních majitelích (Spolaňáci z Neratovic) hledajících v podloží pitnou vodu. „Koncert“ začne v kapli, která údajně byla postavena na místě, kudy se vstupovalo do pekel či něčeho peklu podobného. Ve staré omítce zde byly objeveny podivné malby znázorňující ženské stvoření s dvěma ocasy, jak střílí lukem na lidi, navíc drží luk jako levák. Ve třináctém století asi nebylo zvykem se při výzdobě kaple takto rozšoupnout. Podivné je i to, že hradby Housky byly vystavěny tak, jako by měly bránit útoku zevnitř, nikoliv zvenčí. Tato místa navštívil i Karel Hynek Mácha a měl se tu dozvědět, že v pekle bude lépe než v Praze roku 2006.

V dalších prostorách hradu si na chvíli odpočineme a dáme šanci oschnout čelu či jiným partiím těla při prohlídce loveckých trofejí pana Šimonka – restituenta, potomka Josefa Šimonka, který coby prezident Škodových závodů zakoupil Housku v roce 1924 od hraběnky Andrássyové. Podobné trofeje na žádném jiném hradě neuvidíme. Všichni odlovení daňci se pyšnili parohy ohodnocenými zlatou medailí. Jeden z nich měl dokonce historicky druhé nejsilnější paroží na světě. Majitelé zde umožňují vystavovat i umělcům – toto léto např. určitě zaujal Jan Živný, náš přední restaurátor vystavující své originály.

Pokud nám ale strašidelné historky přece jen chybějí, těšme se na závěr prohlídky a už dopředu popřemýšlejme, kde se v gotické části hradu vzaly keltské obrazce, u kterých se odbornící nemohou shodnout na stáří. Občas se ovšem někomu z návštěvníků udělá při prohlídce pořádně mdlo. A jiní se zase pěkně rozčilují nad nespolehlivostí fotoaparátů. Jen si zkuste pořídit rodinné foto! Rovnou můžete počítat s tím, že spolehlivý přístroj bude stávkovat. Většina výletníků, kteří se tu zvěčnili, nemá na fotce zřetelný obličej. Nebo snímek rovnou nevyjde. To podivné cizí síly, ať už z pekel, nebo z jiných dimenzí, prozrazují svou existenci…





